Vítejte v Národním parku

Českém Švýcarsko

 

    Kyjovská stodola je jedinečným ubytováním v Českém Švýcarsku. Z 18. století si udržela perfektní dobovou atmosféru a díky rekonstrukci dosáhla čistého útulného vzhledu.

 

Více informací zde...

Ceník  -   Kyjovská stodola u Bělidla

 

* pronájem objektu (7 lůžek + 2 přistýlky)/noc - 2400,- Kč + spotřeba el. energie + případná spotřeba tuhých paliv

* pes/noc (nesmí zůstávat sám v objektu) - 95,- Kč

* stravovat se lze v nedalekem penzionu Kyjovská terasa

* Přijímáme pouze hotovostní platbu. 

 

    Cena obsahuje připojení přes Wi-Fi, parkování, vybavení objektu, povlečení, ručníky, ubytovací a rekreační poplatky obci.

     Při  příjezdu je vybírána  vratná kauce 3 000 Kč.

----------------------------------------------------------------------------

Rezervaci můžete také zaslat e-mailem 

 

info@penzion-na-belidle.cz

 

 

 

Zajímavosti z historie Kyjova a okolí

 

    Mezi Kyjovem a Dlouhým dolem u Krásné Lípy, podél Kyjovským údolím protéká říčka Křinice linií Lužického přesmyku. Nejstarší dochovaná zmínka o zdejším kraji je v plánech z roku 1571. V prostoru Kyjova ještě v nich není ještě zachyceno žádné obydlí, pouze tu najdeme místní jméno. Další zmínka, týkající se prodeje dřeva z " Khawhaus", je z roku 1603. Pod tímto názvem se skrývá hornický výraz pro domek nad šachtou, nebo přístřešek chránící před povětrnostmi, česky nazývaný "kavna". První domky byly v Kyjově postaveny v roce 1650. Jako většina rudných nalezišť v okolí i Kyjov leží na lužickém lomu. Z názvu "Khawhaus" se později vyvinul název Khaa. Hornická činnost v okolí Kyjova však nenabyla velkého významu a ve druhé polovině 16. století tu již dominoval obchod se dřevem. Český název obce vznikl až v roce 1848. Vytvořil jej František Palacký, a to na základě mylné interpretace starých listin. Přítomnost tří středověkých hrádků (Kyjovský, Brtnický a Vlčí) napovídá, že blízko snad vedly dávné obchodní stezky. Údolí je vstupem do mnoha roklí, ve kterých se nachází bizardní skalní útvary i lezecké věže.

    Již r. 1884 se tu v Kyjově ustavil Horský spolek pro Kyjovské údolí, který zpřístupňoval zajímavé skalní útvary a budoval vyhlídky. Krásy Kyjovského údolí a okolí nejlépe poznáte, projdete-li Köglerovou naučnou stezkou, která je nejstarší přírodovědnou naučnou stezkou v Čechách. Naučná stezka byla slavnostně otevřena 12. října 1941. Její 12 km dlouhá trasa sledovala geologickou linii lužické poruchy, která odděluje pískovcovou oblast České křídové pánve od Lužického žulového masivu. (Viz Köglerova naučná stezka.)

    Mimořádně unikátní je České Švýcarsko bohatstvím památek lidové architektury, zejména podstávkových domů. Území je součástí rozsáhlé oblasti, v níž se prolínalo soužití dvou etnik - Čechů a Němců. Během německé kolonizace území v 13./14. stol. přicházeli do zdejší krajiny roubených domů noví osadníci z oblasti hrázděných domů. Zatímco stěny místních domů byly složeny z trámů kladených vodorovně na sebe, stěny hrázděné konstrukce osadníků byly tvořeny trámovou kostrou, vyplněnou výpletem a vymazaným směsí jílu, vápna, otrub a slámy. Prolnutím obou etnických kultur vznikl zcela nový stavební typ - podstávkový roubený dům s hrázděným patrem (Umgebinde). S roubeným nebo hrázděným patrem souvisí existence podstávky. Podstávka (něm. Umgebinde) je důmyslná podpůrná dřevěná konstrukce stojící podél stěn přízemí, která nese váhu střechy, případně patra domu. Díky tomu nejsou stěny roubené světnice v přízemí zbytečně zatíženy a nehrozí tolik jejich zborcení. Při obvyklém vnitřním členění domu se hlavním vstupem vcházelo do síně, ze které byl na jedné straně vchod do roubené světnice v přízemí, z druhé strany vchod do zděného chléva a komory. Dům byl vybaven černou kuchyní s dřevohliněným dymníkem (komínem). Další úložná komora, v níž se i přespávalo, bývala situována v patře. Používaly se místní stavební suroviny, tj. dřevo, jíl, pískovec a žula, střechu pokrývaly došky či šindele. Teprve v devatenáctém století se rozšířilo používání břidlice jako střešní krytiny i jako obkladů štítů a stěn domů. Obkládání břidlicí se postupně vyvinulo v mimořádně dekorativní prvek, který dodnes dává zdejším domům neopakovatelné kouzlo.

    Bohužel mnoho domů bylo po roce 1945 zlikvidováno v souvislosti s odsunem obyvatel německé národnosti. V současné době dochází k postupné obnově těchto unikátních domů, kterých se v devíti obcích, ležících na hranici Národního parku České Švýcarsko, dochovalo na 1 500.

    Podstávkové domky se možná dočkají zápisu na seznam kulturního dědictví UNESCO, každopádně je uvidíte při návštěvě Kyjova, Jetřichovic, Chřibské, Srbské Kamenice nebo Kamenické Stráně.

    Jedinečnost této zástavby byla oceněna nejen vyhlášením vesnické památkové zóny ve Vysoké Lípě, Kamenické Stráni a Dlouhém Dole (navazujícím na Kyjov), ale též navržena na zařazení Krajiny podstávkových domů (severní Čechy, Horní Lužice a Dolní Slezsko) pod záštitu organizace UNESCO.

 

Kyjovské údolí (vstup od minirezortu Na Bělidle 1500 m a od 350 m od penzionu Kyjovská terasa)

 

    Kyjovské údolí je více než 5 km dlouhý skalnatý kaňon říčky Křinice, táhnoucí se od Kyjova západním směrem až ke státní hranici s Německem, kde stávala osada Zadní Doubice. Hluboké zalesněné údolí je na obou stranách vroubené mohutnými pískovcovými skalami, mezi nimiž se občas otevírají ústí menších postranních roklí. Některé skalní věže jsou vyhledávaným cílem horolezců. Říčka Křinice, protékající celým údolím, poskytuje útočiště různým živočichům. Žije v ní například pstruh obecný a vzácně vranka obecná nebo mihule potoční, dále se tu vyskytuje rejsec vodní a ohrožená vydra říční. Z ptáků je typický konipas horský a skorec vodní, příležitostně tu loví čáp černý a vzácně i ledňáček říční.

    Lidé v minulosti říčku využívali hlavně k plavení dříví a k pohonu několika mlýnů a pil. S rozvojem turistiky v 19. století se romantické údolí stalo vyhledávaným cílem výletů a proto již roku 1884 vznikla v Kyjově pobočka Horského spolku pro nejsevernější Čechy, která se věnovala zpřístupňování atraktivních míst. Činnost spolku podporoval nejen majitel panství Ferdinand Kinský, ale také řada osobností a průmyslníků z Krásné Lípy i okolních obcí. V roce 1906 otevřel Horský spolek zpevněnou cestu údolím, která výrazně usnadnila přístup do skal i spojení do Saska. Ve 40. letech 20. století po ní dokonce jezdila autobusová linka z Drážďan do Žitavy.

Už v letech 1884-1886 členové spolku vybudovali ve skalách nad údolím asi 1,7 km dlouhou turistickou stezku, která propojila nejkrásnější skály a vyhlídky ve východní části údolí. V 90. letech 20. století byla tato stezka zrekonstruována a dnes po ní vede trasa obnovené Köglerovy naučné stezky Krásnolipskem. Stezka začíná u bývalé kyjovské školy v sedle pod Okrouhlíkem, odkud vede kolem starého hřbitova na zalesněnou Kovářskou planinu. Její nejvyšší vrcholek se již před koncem 19. století nazýval "Výšina knížete Kinského" a stál na něm altán s lavičkami, z něhož byl výhled ke Kyjovskému hradu, na Kyjov, Dlouhý Důl a Sněžnou. Tato vyhlídka později zanikla a dnes už tu roste jen les. Na západním okraji Kovářské planiny je skalní ostroh s Vyhlídkou Kinských, které se dříve říkalo "Terasa". Bývalo z ní vidět na Bratrské kameny a ke Kyjovskému hradu (jeho zbytky se nacházejí 1 km od Kyjova na žluté značce nad Křinickým údolím).

    Písemné záznamy chybějí, předpokládá se vznik v 2. pol. 13. stol., kdy kraj patřil rodu Michaloviců (1283 – 1406), kteří zde rozvíjeli své kolonizační úsilí. Hrad měl snad strážní a ochrannou funkci v blízkosti Lužické stezky (Norimberk, Krušné hory, Labe, Žitava, Budišín). Případně byl záštitou pro průmyslové podnikání i těžbu rudy. Koncem 14. stol. zanikl hrad a časem i jeho původní název, který není znám. První listinná zmínka z roku 1603 už jméno hradu neuvádí), ale dnes už je odtud přes stromy jen velmi omezený výhled do údolí. Od Křinice sem vystupuje dlouhé schodiště, procházející dvěma skalními rozsedlinami.

    Od vyhlídky Kinských značená stezka strmě klesá k Nebeské bráně, vytvořené zříceným balvanem, a za ní se stáčí do údolí Sýrového potoka. Vysoko na svahu míjí skalku s vytesaným reliéfem obličeje a kolem nízké jeskyňky pokračuje ke skalní skupině Kočka a pes a k úzké Pekelné bráně. Za ní sestupuje skalní strží Peklo ke staré vozové cestě, vedoucí podél Sýrového potoka z jižní části Kyjova ke Křinici. Za cestou stezka opět stoupá po protějším svahu ke skupince pískovcových skal, které se říká Bratrské kameny nebo Skalní bratři. Skály přístupné po vytesaných schůdcích jsou navzájem propojené můstky, ale výhledu z jejich vrcholků dnes brání vzrostlý les. Na jihozápadní straně skal je převis s lavičkou. O kousek dál stezka prochází Lvím doupětem, tvořeným převislou skálou s uměle přitesaným tunelem, a při sestupu do další rokle je po pravé straně skalní útvar "Obří hlava".

    Za roklí stoupá kamenné schodiště na ostroh tzv. Kyjovského hradu se skromnými pozůstatky středověkého sídliště, založeného patrně prospektory, kteří tu hledali zlato nebo železnou rudu. Pokusné dobývání železa dodnes připomínají staré Železné jámy na návrší asi 350 m severozápadně odtud. Z Kyjovského hradu stezka sestupuje těsnou skalní rozsedlinou se schůdky a lesní pěšinou pokračuje do údolí Bystrého potůčku. Přitom míjí výraznou jehlanovou skálu s praporkem a další skalní útvary, nazývané Vikingská loď, Holubice, Panna a Trojčata. Bočním údolím se stezka vrací na lesní silničku u Křinice, kde končí. Asi 200 m proti proudu Bystrého potůčku je malá, strmými skalními stěnami sevřená kotlina Klenotnice, v níž si podle pověsti ukrývali své poklady loupeživí rytíři z Kyjovského hradu. Nejvýraznější skalní věži se říká Strážce Klenotnice.

    V hlavním údolí pod Kyjovským hradem vyčnívá nad silničku výrazně převislý skalní blok, v jehož sousedství je do menší skalky vsazená pamětní deska šluknovských vlastivědných badatelů Eduarda a Františka Bienertů, zavražděných v roce 1990. František Bienert (nar. 1911) a jeho bratr Eduard (nar. 1909) žili celý život ve Šluknově. Jejich celoživotním koníčkem byla turistika a vlastivěda tohoto kraje. Ing. František Bienert mnoho let pracoval v rumburském textilním podniku Bytex a směl jako sudetský Němec zůstat po druhé světové válce v Čechách. Naopak jeho bratr Eduard byl vypovězen z Čech, ale z transportu uprchl a dlouhá léta se ukrýval ve svém domě v Čechách. Dlouhé roky Eduard ve svém úkrytu četl a studoval staré vlastivědné texty, průvodce a mapy, aby pak informace předával svému bratrovi, který pak v krajině Českého Švýcarska hledal nápisy, pomníčky i jiné památky. Bratři organizovali řadu výletů a pochodů do okolí, například k dnes velmi populárním Brtnickým ledopádům, které velmi podrobně znali a dokázali o nich poutavě vyprávět. Oba tragicky zemřeli násilnou smrtí v roce 1990.

    Pod silničkou Křinice protéká mezi zřícenými bloky skal úzkou tunelovitou průrvou, vedle níž vznikla suťová jeskyně Vinný sklep se třemi nízkými vchody. Levý vchod vede do menší, asi 3 m široké, 9 m dlouhé a téměř 2,5 m vysoké prostory, z jejíž jihozápadní části pokračuje nízký průlez do spojovací dutiny, ústící do větší 12 m dlouhé a místy až 5 m vysoké jeskyně. Tato prostora má dva samostatné vstupy a obvykle bývá zatopená vodou. Jeskyně byla pojmenována podle lahvovitého tvaru ledových rampouchů, které se v ní tvoří během zimy, a podle pověsti do ní měla vést tajná chodba z Kyjovského hradu.

    Silnička pokračuje údolím dále k západu a asi 0,5 km od Kyjovského hradu se nad ní vypíná mohutná skalní stěna s římsou, na které spočívá velký balvan, nazývaný Čertův kámen. O kus dále ze silničky, po pravé strabě, odbočuje cesta k mostu přes Křinici, za nímž doprava stoupá asi 100 m dlouhá stezka k Jeskyni víl. V pískovcové skále zde vznikl asi 30 m dlouhý, 6 m hluboký a necelé 2 m vysoký převis, který přechází do nízké jeskyně. V zimě se tu vytváří bohatá výzdoba z ledových rampouchů nejrůznějších tvarů i velikostí.

    Asi o 700 m dále ústí zleva do Kyjovského údolí Studánkový důl, kterým přichází značená cesta z Doubice, a necelý kilometr od něj je Turistický most, vybudovaný u soutoku Křinice s Vlčím potokem v roce 1908. Původně tu byla jen dřevěná lávka a nynější široký most je z roku 1992. U mostu stojí dřevěný přístřešek s lavičkami a vede od něj cesta do Vlčího dolu s odbočkami k Vlčímu hrádku a kolem Brtnického hrádku přes Šternberk do Brtníků.

    V dalším, asi 2,5 km dlouhém úseku západně od Turistického mostu se Kyjovské údolí pozvolna rozšiřuje, jeho svahy se stávají mírnějšími a také skály po stranách se snižují. Podél říčky vzniká travnatý pás příležitostně zaplavované nivy a v dolní části údolí tvoří Křinice i několik malých meandrů. Přibližně uprostřed tohoto úseku údolí přechází Křinici Prostřední most, od něhož vybíhá k severu cesta do Hlubokého dolu, zatímco protější roklí k jihovýchodu stoupá stará Doubická cesta. O 600 metrů dále odbočuje k jihovýchodu Volský důl, v jehož závěru je několik horolezeckých skal. Na konci Kyjovského údolí tvoří Křinice velký oblouk, obcházející úzký zalesněný výběžek Orlího rohu. V roce 1994 byly na jeho temeni nalezeny stopy středověkého slovanského hradiště z 9.-10. století. Naproti ostrohu stojí u silničky nápadná Orlí věž s pamětní deskou krásnolipského předsedy Horského spolku pro nejsevernější Čechy Johanna Hilleho a jeho spolupracovníka Antona Richtera. Původní litinová deska z roku 1925 byla po 2. světové válce zničena a novou repliku, doplněnou českým textem, zde nechal v roce 2000 osadit KČT Krásná Lípa ve spolupráci s Říšskou bankou v Pirně.

    Za Orlím rohem přechází přes Křinici Brtnický most, po kterém vede cesta údolím Brtnického potoka do Brtníků, a hned za ním do říčky ústí hraniční Bílý potok, od nějž už Křinice tvoří státní hranici s Německem. Dále můžeme po levé straně silničky zahlédnout zbytky zdí a sklepů bývalé osady Zadní Doubice, zatímco na německé straně dodnes stojí několik udržovaných domů. Na konci zaniklé osady je hraniční most přes Křinici a za ním silnička pokračuje do Hinterhermsdorfu. Těsně před mostem odbočuje lesní cesta k památníku pochodu smrti (viz Památník pochodu smrti) v Temném dolu.